Jdi na obsah Jdi na menu
 


58 Zoo farma a hospůdka u Fialů

  Zoofarma se na místě bývalého Frischova dvora, na svahu osvíceném jižním sluncem s úchvatným, snad tím nejkrásnějším výhledem na celé Brčálnické údolí, v pozadí s vrcholem Ostrého. Tedy na nejstarším osídleném místě v údolí. Nádech romantiky dotváří železniční trať, po které projíždějí vlaky od Klatov, Železné Rudy, motoráky „Regionova“ a mnohdy o prázdninových víkendech i soupravy tažené historickými parními lokomotivami.  

         aj.jpg

  Majitelé farmy se zabývají chovem skotu a dalších hospodářských zvířat a  agroturistikou. Návštěvníci mají k dispozici pět 2-4 lůžkových pokojů s příslušenstvím, kuchyňku, jídelnu, klubovnu pro děti, saunu s bazénkem a restauraci s příjemným venkovním posezením. Hospůdka je kulturním a společenským centrem celého údolí a každé léto se tu pořádá setkání osadníků s hudbou a tombolou.
  Ke hlavnímu ubytovacímu objektu přiléhá několik hospodářských budov se stájemi.

          ab.jpg 

   Celý areál je provozovaný ekologicky – vytápění je na dřevoplyn, teplá voda se ohřívá pomocí solárních panelů a odpadní vody se přečišťují pomocí vlastní čistírny odpadních vod. Bylo vybudováno parkoviště, pastevní areál s 15 kilometry ohrad a 120 hektary luk.

 

aa.jpg

Základní stádo krav tvoří 35-40 kusů, dále mají asi 30ks ovcí, prasata a koníka, který není na ježdění, ale pro potěšení dětí i dospělých.

Ke hlavnímu ubytovacímu objektu přiléhá několik hospodářských budov se stájemi.

 

ac.jpg

Od pana Fialy jsem se dozvěděla, že dříve, před revolucí, tady hospodařily Státní statky, které zde chovaly plemena krav s kombinovanou mléčnou a masnou užitkovostí. Nejsou zde klimatické podmínky ani orná půda vhodná pro pěstování zemědělských plodin, běžných v nižších polohách. Po revoluci přišli do těchto končin „dobrodruzi“, kteří hospodářství převzali a přebudovali do modernějších forem, schopných uspět v těžkých tržních podmínkách.

 

ad.jpg

Zabývají se zde nejen chovem skotu masných plemen, ale i ovcí a prasat, která s chutí spotřebují to, co zbyde v kuchyních blízkých hotelů. Koně tu mají pro potěšení turistů.

 

ai.jpg

 

ah.jpg

Ke každému domu v těchto drsných krajích neodmyslitelně patří pěkný pes.

V současné době je na statku (asi od roku 2010) už třetí fena německého ovčáka jménem Betyna. Je mladá a plná energie.

Předešlá Betyna, byla na farmě od roku 1997. Byla hodná na dospělé i děti a přes svoji mohutnost nikomu neubližovala a nechávala na pokoji i cizí pejsky, kteří tu sedávají venku s páníčky během teplých letních odpolední. V zimě se Betyna ráda zapojila s dětmi do koulované a ve výskoku šikovně chytala sněhové koule do tlamy.

O tu první Betynu majitelé přišli po čtyřech letech:

Jednoho dne v podvečer prý šla fena bez dovolení dolu na pastviny. Pod tratí si sedla do trávy a pozorovala, jak pán kontroluje pasoucí se stádo krav. Šeřilo se. Náhle se ozval hluk a fena se hrozně polekala. Zpanikařila. Věděla, že dolu mezi stádo nesmí, a tak vyběhla nahoru k domovu ke spásným světlům budov farmy. Nešťastný pán mohl jen bezmocně přihlížet, jak jeho milovaný pes mizí pod koly projíždějícího vlaku…

 

ag.jpg

 

Krávy s telaty se pasou na rozsáhlých pastvinách, které se rozkládají na obou březích Úhlavy. Jedná se většinou o Charolaiský skot, masné plemeno vyšlechtěné ve Francii. Svým denním přírůstkem váhy patří mezi plemena s nejvyšší užitkovostí. Zvířata jsou jednobarevná od přírodně bílého zbarvení až po neuvěřitelné množství odstínů béžově hnědé.  

           img_4727.jpg

V ohradách můžeme vidět pouze jalovice a krávy s různě odrostlými telaty. Turisté, kteří musí někdy přes pastviny procházet, se nemusí proto bát dospělých býků a mohou klidně kráčet v červené bundě nebo svetru. Práce s dospělými býky je složitá a nebezpečná, proto telata v současné době vznikají inseminací.

Krávy nechají procházející zvědavce projít, jen zbystří a zvědavě na ně hledí. Pohladit se nenechají, protože před cizími lidmi včas pomalu ustupují dál do pastvin. Přesto je třeba mít se na pozoru a krávy nijak nedráždit a nerušit. V přirozeném prostředí pastvin si zachovávají některé instinkty divokých zvířat.

To jednou jsme byli svědky situace, kdy pastvinami procházela paní s pejskem připomínajícím kokršpaněla. Doposud poslušný pejsek, který vesele skotačil kolem, poodběhl a začal štěkat na jedno tele. Ze stáda se ozvalo zabučení a zdálo se, že telata se přesunula do bezpečí za mohutná těla svých matek. Pes si ale nedal říci a neposlouchal volání své paničky. Naopak ještě zuřivěji dorážel na tele. Výhružné zabučení se ozvalo znovu a v mžiku vyběhla ze stáda naštvaná kráva. Jala se psa pronásledovat. To pejsek nečekal a vyděšený, strachem bez sebe, prchal před rozzuřeným bučícím dusajícím kolosem, který s hlavou při zemi a hrozivě napřaženými rohy neuvěřitelnou rychlostí běžel za ním. Pes zmizel v lese a paní lomila rukama. Bědovala, že pejska už nikdy neuvidí. Ten bleskově oběhl lesem ohrady. Ještě se třásl, když se vrátil a tetelil se paničce u nohou. Věřím, že ke kravám už nikdy neutekl.

 

Kromě Charolaiského skotu je možno na šumavských pastvinách vidět i jiná masná plemena a jejich křížence, jako francouzský Limousinský skot, česky nazývaný „limuzín“ a skotský náhorní skot „Highland“.

 

img_4735.jpg

V minulých letech se na brčálnických pastvinách objevovala rozkošná hnědá dlouhosrstá telátka dětmi nazývaná „bizónci“. To byli právě potomci Highlandů.

Z encyklopedie jsem se dozvěděla, že Highlandi patří do skupiny primitivních pratuřích plemen. Je to velmi tvrdé a odolné plemeno, menšího vzrůstu, které bylo archeologickými nálezy prokázáno už v 6. století. Základní zbarvení je hnědočervené, celé tělo má pokryté dlouhou hustou srstí. Je to dlouhověké plemeno (dožívají se i 18 let),

Samice se vyznačují výbornou mateřskou péčí o telata. Na horských pastvinách se mohou chovat i celoročně venku. Pokud má dostatečnou plochu pastvin a stálý přístup k vodě, nemusí se prý ani dokrmovat. Jen v letních měsících musí mít možnost úkrytu ve stínu, aby mu nebylo v té dlouhé srsti horko.

Pro své dobré vlastnosti je toto plemeno používáno pro křížení s více užitkovými plemeny. Highlandi pomalu přibývají na váze, a proto nejsou vhodní do intenzivního výkrmu. Jejich maso je ale velmi kvalitní, jemné, šťavnaté, podobné divočině. Je žádané v lepších restauracích např. na steaky. Maso má nízký obsah tuku a cholesterolu. Obchodníci ale tuto kvalitu neocení, a tak je možno Highlandy chovat spíše jako turistickou zajímavost.