Jdi na obsah Jdi na menu
 


36 Počátky turistiky, okolní hory

   Oblast Královského hvozdu byla až do poloviny 19. století oblastí minimálně navštěvovanou turisty, neboli osobami, kteří přijíždějí za zábavou a poznáním, spíše jen lidmi, kteří tu měli nějakou práci. Jednak to nebylo ve zvyku a chudí lidé byli ještě vázání ke svému pánovi a panství. Po zrušení roboty 1848 byl umožněn pohyb i chudších lidí. Síť cest byla zastaralá a neexistovaly mapy a průvodce, které by umožnily llidem navštívit zajímavá místa. Oblast byla i leckde nebezpečná.    Obrovským impulzem k vzniku turistiky na tomto místě Šumavy bylo vybudování nových silnic (1860 - Nýrsko  - Železná Ruda) a hlavně železnice (1877). Do oblasti mezi Eisensteinem (Ž.Rudou) a Grünem (Zelenou Lhotou), která byla do té dodby prakticky celá německá, začaly proudit skupiny a později davy turistů z velkých českých měst (Plzeň, Praha). Místní Němci zakládali penziony a začali se tu usazovat Češi, kteří tu společně s Němci pracovali  a v poklidu žili...  

fotohist-a.jpeg

www.fotohistorie.cz

(°°°°°°Příloha č. Karl Pascher von Osserburg°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/33-karl-pascher-von-osserburg/

(°°°°°°Příloha č. Stavba tunelu a železnice°°°°°) 

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/32-stavba-tunelu-a-zeleznice/

Turistickými cíli se stal a jezera (Černé a Čertovo) okolní kopce (viz dále) a nejrůznější vyhlášené penziony, chaty,a hospody (Prokopův penzionát, Jezerní hájovna, chata Stateček, Kelnhoferův hostinec u silnice).

cafe-charlotte.jpg

Prokopův penzionát

Můstek (1234m)

  Je nejvyšším vrcholem Pancířského hřbetu. Přes Můstek vedla ve středověku prastará obchodní cesta z Bavorska do Čech, která byla celoročně udržovaná. Stoletá horská chata s restaurací, nocležnou a vyhlídkovou věží byla důležitým záchytným bodem na hřebenové túře z Pancíře a ve třicátých letech se stala centrem sjezdového lyžování. Ke sjezdům se hojně používaly nezalesněné pláně z hřebene Můstek – Prenet, směrem k Hojsově Stráži. Právě tam vznikla takzvaná stará sjezdovka. Chata se stala v roce 1995 i s rozhlednou obětí požáru, dnes je tam jen turistický přístřešek. V padesátých letech, kdy byla oblast kolem Železné Rudy zahrnuta do hraničního pásma se stal Můstek lyžařským centrem pro Plzeňáky a Klatováky. Bylo to pro nadšence, protože na kopec se chodilo z Hojsovky 5km s převýšením 350m. Hřebenová cesta z Pancíře na Můstek a dále na Prenet zůstala nadále oblíbeným cílem turistů nejen v létě, ale především v zimě. Takzvané „Hřebeny“ jsou cílem mnoha vyznavačů bílé stopy a srdeční záležitostí milovníků tohoto koutu Šumavy.

 bg_front_23.jpg

Chata na Můstku (www.profil.cz)

Pancíř (1214m)

Na vrcholu hory je chata s rozhlednou postavená v roce 1923 Klubem českých turistů, dříve nazývaná Mattušova chata. Je nejvýše položenou funkční chatou na Šumavě. Na Pancíř se dostaneme starou bezpečnou jednosedačkovou lanovkou, jejíž pomalá a tichá jízda dovoluje v létě dokonalou relaxaci nad vrcholky smrků s výhledem na modravé panorama šumavských kopců a údolí.

fotohist-1925.jpeg

www.fotohistorie.cz

Pancíř tvoří evropský vodní předěl, je pramennou oblastí Úhlavy, Křemelné a Řezné. Pro lyžaře je k vrcholu vybudován 800m dlouhý vlek. Horská chata poskytuje ubytování pro 33 osob, má restauraci s terasou a neobvykle řešenou vyhlídkovou věž zbudovanou přímo uprostřed střechy. Odtud je možno pozorovat za příznivého počasí 150 km vzdálené alpské velikány.

V souvislosti s horou Pancíř je známo několik pověstí:

Msta dřevěného panáka z Pancíře.

Na vrcholku Pancíře stála kdysi dřevařská chalupa, kde žili tři bratři. Jednoho dne, kdy z nebe padaly provazy deště a rozbahněný les s vodou nacucanými mechy nedovoloval pracovat, si vymysleli podivnou zábavu. Z klády vyřezali panáka, oblékli ho a pak ho začali týrat. Bratři nebyli dobří lidé. Bavilo je ubližovat jiným lidem a když neměli nikoho po ruce, tloukli, řezali, pálili a bodali alespoň panáka. Na Štědrý večer, když bratři po večeři chtěli panáka opět mučit, najednou panák obživl. Co se tam stalo potom, nikdo neví. Ráno byla chalupa pobořená a bratři v jejích ruinách leželi na kusy roztrhaní. Panák zmizel.

O duchovi poustevníka pod Pancířem.

V lesích pod Pancířem žil v dávných dobách v chudé chatrči poustevník. Uměl prý čarovat a také po jeho smrti se jeho duch v chatrči zjevoval. V Brčálnickém údolí hospodařil chamtivý a zlý sedlák. Jednou, bylo to na Štědrý večer, si sedlák svolal chudou čeleď a posměšně pravil: Svou nejlepší krávu dám tomu, kdo mi od poustevníkova ducha přinese hrnek, ve kterém si vaříval mléko.“ Bavil se zděšením těch lidí. V té době měla kráva obrovskou cenu, ale nikomu se nechtělo jít po tmě v době štědrovečerních kouzel za tajuplným duchem. Jít tam v třeskutém prosincovém mrazu, šplhat do prudkého kopce hustým lesem plným balvanů, napadaných větví a kmenů, zasypaných hlubokými závějemi. Nakonec se k tomu přece odhodlala jedna děvečka. Ve tmě a ledovém větru se plahočila nebezpečným lesem. Promrzlá a potrhaná stanula před chatrčí. Duch nebyl tak hrůzostrašný, jak se povídalo. Jakoby věděl, proč přišla, vložil jí do ruky otlučený hrnek a zmizel. Až nad ránem se polomrtvá děvečka dobelhala ke dveřím statku. Rozlícený sedlák, který od počátku nedoufal v její návrat, ji vyhnal, že nedostane nic, protože to byl jen nejapný žert.     Když se šel sedlák potěšit svou nejlepší krávou, našel ji ve chlévě pošlou. Sláma, na které ležela, se vzňala a celý statek shořel. Ze sedláka se stal žebrák.

Špičák (1201m)

   Tahle hora je, snad i díky slavnému tunelu, od konce 19. století až dodnes symbolem šumavské turistiky a zimních sportů.O ní se namluvilo už tolik, že další slova jsou zbytečná...

3695_mustek_na_.jpg

Můstek na Špičáku (taggmanager.cz)

Jezerní hora (1343m)

  Jezerní hora je nejvyšší vrchol Železnorudské hornatiny, vytvořený podobně jako ostatní místní kopce ze svoru. Má ploché temeno, do severní a východní strany jsou zahloubeny dva výrazné ledovcové kary s jezery (Černé a Čertovo). Zejména severní kar s Jezerní stěnou nad Černým jezerem je velmi strmý (sklon přes 35°) a skalnatý. V jednom úžlabí se dokonce tvoří sněhové laviny. Vrchol je porostlý smrčinou, svahy s příměsí jeřábu. Na skalách a sutích roste kleč a vrba velkolistá. Celá oblast Jezerní hory je součástí NPR Černé a Čertovo jezero, proto se až tam správně nesmí. Úplně ale stačí ale úchvatný pohled z jezerní stěny dolu na Černé jezero, kam se dostaneme i na kolech. Na vrcholu hory je geodetický bod.

jez.jpg

Svaroh a Juránkova chata (1333m)

Svaroh (1333m) je součástí hraničního horského hřebene, stejně tak jako Jezerní hora, Velký Kokrháč a Ostrý. Na Brčálníku o ní zase tak moc lidí neví, protože je odtud částečně pohledově skryta za lesními masívy kolem Černého jezera.

                  7582d9d9-d329-47c9-8a9a-7816cf301ea4big.jpg

              První srubna Svarohu od r.1922 -1932 -  www.tusícovky.cz

201110191238_jurankova_chata.jpg

Juránkova chata 1932 -1945 - www.tisicovky.cz

1.jpg

Poslední podoba chatypo roce 1945

V minulých dobách, hlavně za První republiky byla tato oblast častým cílem lyžařských výprav. Je až neuvěřitelné, s jakým, v té době jednoduchým, vybavením podnikali sportovci dlouhé túry po velmi neschůdných hřebenových partiích ze Špičáku třeba až na Ostrý.

Velkým propagátorem lyžování byl sportovec Arne Juránek. Byl jedním z tvůrců legendární Juránkovy chaty, která od roku 1932 stála nedaleko vrcholku Svarohu ve výšce 1330 m. Pro její stavbu bylo vybráno výhodné závětrné místo, takže chata nikdy v zimě nezapadala sněhem, přestože okolo byly i pětimetrové závěje. Uvnitř byla restaurace s velkým krbem a mohlo tam přespat až 40 lidí. Před postavením Juránkovy chaty na tomtéž místě stál od roku 1922 srub se stálou zásobou dřeva určený pro kolem se ubírající lyžaře s možností přespání až deseti lidí. Ten vyhořel. Známá Juránkova chata byla za války využívána Němci a před koncem války vyhozena do povětří. Už koncem roku 1945 byly postavena nová skromější podoba chaty, ale i její osud byl zpečetěn po roce 1948, kdy byla oblast uzavřena a za „přispění“ Pohraniční stráže chata zanikla úplně. Dnes Juránkovu chatu připomíná pouze informační tabule, kterou zde umístili milovníci Šumavy a lyžování.

Na Svaroh se v současné době z české strany dostaneme jen velmi složitě, protože tam není cesta a je to nepřístupné přírodní klidové území s výskytem přísně chráněných živočichů a rostlin (rys a tetřev). Z německé strany je to jednodušší a je snad pod vrcholem hory dokonce parkoviště. Hřebenovými pěšinami se dá prý dojít od Jezerní stěny až na Ostrý.