Jdi na obsah Jdi na menu
 


30 Úhlava a její přítoky

  Úhlava, která pramení pod Pancířem, není na Brčálníku ještě žádná pořádná řeka, ale spíše takový větší potok, který do svého koryta sbírá další drobnější potůčky z okolních svahů.

             img_3801.jpg

  Tyto přítoky byly většinou pojmenovány po usedlostech a jejich majitelích, protože vlastně na každém potoce ležel nějaký dvorec, nebo sklářský provoz (např. také  Pucherbach – podle zařízení na drcení křemene, Frischbach, Schtröderbach,..). Podle starého pravidla k usedlosti patřily pole louky a lesy v povodí jejich potoka. Vodu sedláci potřebovali nejen pro dobytek, domácnost a hospodářství, ale i pro vedlejší provozy, kterých bylo v údolí oproti dnešku opravdu hodně. A to nemluvím o právech rybolovu a potřebách několika velkých místních skláren, které rovněž odebíraly hodně vody.

Úhlava měla tehdy krásný název Angel. Její přítoky - potůčky, které člověk i dnes jednoduše přeskočí, měly málo vody na to, co práce se od nich žádalo. A také se mnohdy byly trochu z ruky. Jak jsem měla možnost ještě dnes v terénu zjistit, tak prakticky ke každé usedlosti vedl poměrně dlouhý, i několikasetmetrový vodní kanál. Kromě jediného jsou všechny už nefunkční.

 

aa.jpg

 

1. Vodní kanál vedoucí k Frischhofu (farma u Fialů)

   Toto dodnes funkční vodní dílo - částečně podzemní vodní náhon, začíná v lese odbočkou z potoka v místě, kde jsou ještě vidět zbytky nějakého starého kamenného zdiva. Vine se elegantně po vrstevnici ve smíšeném lese a pak mizí v několikasetmetrovém podzemním kanále.

 

ad.jpg

Zbytky stavby na začátku náhonu a jeho povrchová část (vlevo náhon, vpravo dole pod stromy vlastní potok)

af.jpg

                             Voda mizí v podzemní části kanálu

   Zvenku vypadá kanál jen jako kamenný val, co býval mezi políčky. Je zarostlý keři a trávou, ale uvnitř klokotá voda, takže je to velmi zajímavé. Jak starý je nevím, ale nejspíš to není nejstarší náhon, nebo alespoň nebyl zaznamenaný na prvním vojenském mapování.

 

  2. Starý nefunkční kanál vedoucí kolem Franzlwofergütlu k Frischmühlu

   Bylo to první vodní dílo, které jsem začala hledat v terénu. Do té doby jsem netušila, že v údolí něco podobného vůbec bylo. Možná, že místní lidé o vodních kanálech věděli, ale nikdo se mi před tím nezmínil.

ac.jpg

Zbytky zdiva v místě starého mlýna u začátku bývalého náhonu

   Náhodně jsem na staré mapě prvního vojenského mapování z roku cca 1764 našla podivnou křivolakou linku, kterou zde značí potoky, ale ta nešla kolmo na „vrstevnice“ jako je to běžné u potoků, ale prakticky rovnoběžně s nimi, což bylo divné, když jsem si k tomu představila místní terén. Rovněž jsem našla hvězdičku značící mlýn v místě Frischmühle, což jsem čekala, ale druhou kousek dál směrem na Sruby, ještě kus za Franzwofergütl na potoce Pucherbachl. Bylo zjevné, že je to nějaký starý náhon a druhý mlýn. Ani ve snu mě nenapadlo, že pak na místě najdu zbytky tohoto neznámého mlýna, přesné místo, odkud začínal náhon. Dnes je již nefunkční, zasypaný a zarostlý lesem, nicméně dvě řady kamenného zdiva ohraničující koryto jsou patrné v celé několikasetmetrové délce zcela zřetelně.

                            aj.jpg

    Kamenné zdivo starého kanálu v lese houbaři ani nezaregistrují

    Voda v náhonu poháněla patrně nějaký horní starý neznámý mlýn, pak běžela přímo k usedlosti Franzwofergütl a odtud k Frischmühle, kde stál další mlýn. Na staré mapě je tento dolní mlýn nakreslen pěkný kousek od toho „svého“ potoka, co se přes něj dnes chodí po panelovém můstku. Myslela jsem, že je to jen nepřesnost kresliče, ale pak jsem si uvědomila, že právě tyto „hlouposti“ staří kresliči spíše přeháněli. Rovněž ten náhon jde všude krásně po vrstevnici a na konci by zbytečně bezúčelně klesal do rokliny blízkého potoka a bral vodě energii. Tím pádem je pravděpodobné, že mlýn stál někde před těmi dnešními chatami, někde pod svahem kde je teď ta krásně sečená vodorovná plocha a že mlýn, či jiný provoz (sklárna, pila), využívající sílu vody byl napájen spíše tím náhonem ze vzdáleného potoka na vodu bohatého, než z bližšího chudšího potoka. Tím pádem ale majitelé potřebovali, aby jim v Franzwofergütlu přes který kanál šel, vodu nebrali a zjevně mohl vzniknout nejeden spor. Našla jsem zprávy o staletých sporech majitelů těchto tří usedlostí o „vodní práva“ na vodu z potoka Pucherbach, především mezi Wenzlem Zettlem z Franzlwofergütlu a Josefem Frischem z Frischmühle. Spor, který se prý se řešil až ve Vídni a byl velmi vyčerpávající mimo jiné i finančně. Podle starých map, potoků a vůbec konfigurace terénu je patrné, že na Frischmühlu měli nejspíš současně dva provozy - jeden poháněný náhonem, druhý vodou z Frischbachu (i tam byl po svahu vedený uměle náhon).

(°°°°°Příloha č.6: Frischhof°°°°°)

http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/6-frischhof--rod-frischu/

(°°°°°Příloha č.7: Frischmühl°°°°°)

http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/7-frischmuhl/

(°°°°°Příloha č.8: Franzlwofergütl°°°°°) 

 http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/8-franzlwofergutl/

3. Náhon od "velkého" potoka (Schtröderbach) k bývalé usedlosti Bartlmichgütl.

   Tento náhon by dnes v terénu nikdo asi nehledal a nepoznal. I já jsem na něj narazila zcela náhodně. Máme chatu v místě Bartlmichgütlu a nejbližší potůček ze kterého bereme vodu je slabý a občas v létě vysychá. Když jsme ho jednou čistili, napadlo mě, proč nebyla tato velká usedlost přímo u potoka a lidé běhali tak daleko pro vodu do "velkého" potoka.  Padla mi do oka v lese jakási dlouhá mělká, sotva znatelná prohlubeň, která začínala kousek od chaty, vedla s mírným sklonem překvapivě skoro kolmo na náš potůček.

ak.jpg

Stará hráz na začátku náhonu (nahoru vede odbočka kanálu v levo dolu teče potok)

 Když jsem šla po jejím dně lehce dokopce směrem k "velkému" potoku - Schröderbachu, byla jsem nadšená, protože kromě místa, kde byla silnice, kopíroval tento terénní útvar typickým pozvolným táhlým způsobem svah až k potoku, kde jsem našla zcela patrnou hráz s odbočkou ktomuto zrušenému náhonu. Hráz je poměrně vysoko nad silnicí v překrásném romantickém místě se skalami, lagunami a mechy porostlými kameny. Pod silnicí pokračuje náhon kolem haldy kamenů, možná zbytků nějakého starého domku a poté přibíral asi i vody toho našeho malého potůčku. Ten starý náhon by se nám i dnes jistě u chaty hodil :-)! Byl ale zrušen už někdy v polovině 19. století (nebo i dříve), při stavbě silnice z Hamrů na Špičák, protože v místě silnice není pro něj na správném místě propustek.

 

al.jpg

Dnes je náhon zarostlý náletovými břízami a byl problém ho vůbec vyfotit, aby v záplavě zeleně něco vyniklo, ani v zasněžené krajině se vyfotit nedal, teprve když jsem vystihla dobu, pozdního podzimu, kdy listy břízek byly již opadané, první sníh zválel traviny a zůstal ležet v mělké prohlubni starého náhonu, vynikla viditelně jeho perspektiva terénu (pod osamělým stromem).

aq.jpg

                         Schröderbach pod silnicí na Černé jezero

4. Náhon u Karlmühlu

   Tenhle náhon je vidět i na starém leteckém snímku z roku 1959. Odebíral vodu z Úhlavy a nejspíš i jednoho jejího silného přítoku (Lučního potoka) co tekl od karlhanzlhofu a pozvolnějším spádem ji přiváděl horem ke mlýnu, aby měla větší sílu.

ae.jpg

U mostu nad elektrárenskou nádrží je patrné i jiné významní vodní dílo, a to kanál, který odtud přiváděl vodu až kturbinám továrny Gustavshalu v Hamrech. Právě tato bohatá firma měla dost peněz na soudní spory o vodní práva, která nakonec vyhrála téměř na celém toku Úhlavy od Brčálníku až k Zelené Lhotě. O vodní práva přišel i Karlův mlýn. Přestože společnost nabízela výhodné napojení na podnikovou el. síť např. i ke Karlovu mlýnu na oplátku za ztrátu vodních práv, bylo to pro mlýn likvidační.

(°°°°°°Příloha č. 21: Továrna Gustavshal°°°°°°)

 

aw.jpg

 Trochu zdivočelá Úhlava pod bývalým Karlmühlem - u začátku kanálu na Gustavsthal

  Spory o vodu na všech místních potocích pokračovaly i za První republiky a ustaly teprve po válce, kdy se zcela změnily poměry a voda se začala využívat pouze jako pitná a užitková pro chaty a chalupy. I dnes je na horním toku Úhlavy (pod elektrárnou Černé jezero) překvapivé množství malých vodních elektráren.

  (°°°°°°Příloha č. 59: Malé vodní elektrárny v blízkosti Brčálníkku°°°°°°)

                         ai.jpg

              Zrušený horní úhlavský přivaděč k elektrárně Gustavsthal

au.jpg

   Nicméně Úhlava není jen výrobní prostředek, ale stříbrná linka, která je středem krásného nedotčeného kousku přírody. Kolem jejího toku byla vyhlášena přírodní rezervace Brčálnické mokřady (49,79ha). Důvodem zvláštní ochrany tohoto území je prostředí kolem přirozeně meandrující řeky Úhlavy s rozmanitými přírodními a polopřírodními stanovišti s vysokou druhovou rozmanitostí. V řece žijí mimo jiné pstruzi. Přírodní útvary jsou minimálně 70 let nezměněné, protože na snímku z roku 1959 jsou již kolem řeky patrné vzrostlé nálety, takže je zřejmé, že obdělávání polí a luk v údolí skončilo už někdy před válkou ( muži v produktivním věku narukovali do armády..).

Kolem tohoto území vede naučná stezka. Okružní stezka byla otevřena v roce 2005, je dlouhá 4,5 km s počátkem a koncem v osadě Brčálník (u hotelu Fanda). Vede kolem ohrad s pasoucím se dobytkem, kolem trati, meandrů Úhlavy a elektrárny. Mokřady se překonávají po dřevěných fošnových můstcích, ze kterých lze na jaře obdivovat stovky rozkvetlých blatouchů a v zimě křišťálové ledové útvary, které vykouzlilo mrazivé počasí nad vodní hladinou u břehů potoků.

(°°°°°°Příoha č. 54: Chráněné oblasti v okolí Brčálníku°°°°°°)

at.jpg

 

ar.jpg

                                         Mokřady kolem Úhlavy

 

az.jpg